Advaita

Když se výjmečný člověk setká s Advaitou, okamžitě ji začne žít; pokud se s ní setká průměrný člověk, tak neví, čemu by měl věřit.; a bláznivý člověk se jí bude samozřejmě smát , protože jinak by advaita těžko mohla být to co je. Největší láska vypadá indiferentní, protože nedělá rozdílů; dobrý rodič miluje všechny svoje děti stejně, ať jsou úspěšné nebo neúspěšné.
R.S.Balsekar

Nepřítomnost myšlení není prázdnotou: vědění a nevědomost pocházejí z mysli, zrozené z duality. JÁ je za věděním a nevědomostí. ONO je světlem samo o sobě. K poznání JÁ není třeba žádného jiného já.
Nejsou dvě já: co není JÁ je ne-já. Ne-já nemůže poznat JÁ. JÁ nemá zrak ani sluch. Leží za tím, samo, jako čisté Vědomí.
Ramana Mahariši

Základem filosofie Advaity Vedanty je jednota celého bytí. Fyzikální zákony ukazují propojenost všech hmotných věcí a fyzici jasně prokázali, že vesmír není chaos, ale systém utvářející Celek. Podle filosofie Advaity, za světem jevů, který podléhá změně a nestálosti, za empirickým egem, které se projevuje ve všech žijících bytostech jako já, existuje Jediná Skutečnost, kterou Upanišády popisují takto:

Jediné božství je skryto ve všech bytostech.
Všepronikající, prodlévající jako JÁ všeho, podstata všech bytostí, svědek,
Vědomí, ne-duální bez jakýchkoliv vlastností.

Této Skutečnosti je přisuzováno stvoření vesmíru prostřednictvím myšlenky: Já vytvořím světy.

Podle Upanišád, se tato neprojevená Skutečnost projevuje jako živý a ne-živý, hmotný a nehmotný Brahman, který je ve své podstatě svobodný, všepronikající, úplný a nezávislý, bez jakýchkoliv atributů nesvobody nebo osvobození.
Podle filosofie Advaity je osobní ´já´ neboli ego konceptem, který vzniká kvůli klamnému ztožnění JÁ s organismem tělo-mysl a není mu tedy přisuzován větší význam než jako pouhému odlesku nejvyššího JÁ. Vše co je potřeba k ´dosažení´ osvobození je uvědomit si, že ego nemůže být konatelem žádného činu.

S pocitem nezávisloti, když je pocit konatelství vykořeněn, si ego uvědomí svojí jednotu s Brahman, s jedinou Skutečností. Uvědomí si, že musí žít svůj život jako oddělené ego, ale že je pouhým nástrojem skrz, který působí Zdroj a vytváří vše co se děje, přesně podle Kosmického řádu.

Adi Šankara vysvětluje představu osvobození:

Ona netělesnost, která se nazývá osvobození nastává když
představa tří period času neexistuje, a když ctnostné a zlé činy
ustanou společně s jejich následky.

Je důležité poznamenat, že Adi Šankara jasně potvrzuje, že empirické prostředky poznání, mysl, smysly a svět, který vnímají, jsou platné do okamžiku, než dojde k poznání Já nebo Brahman. Jinými slovy svět a všechny aktivity v něm jsou platnými jevy a nikoliv iluze nebo přelud.
R.S.Balsekar