Navanath Sampradaya

Hinduismus zahrnuje velké množství různých sekt, kultů a učení. Původ většiny z nich je nenávratně ztracen v dávnověku. Jednou z nich je Nath Sampradaja, později známá pod názvem

Navanath Sampradaja ( neboli tradice Devíti mistrů nava mistr, nath devět, sampradaja tradice). Někteří učenci jsou toho názoru, že původ této tradice náleží k učení bájného Riši Dattatreji, který byl dle věřících kombinovanou inkarnací svaté trojice Brahma, Višnu, a Šivy. Jedinečné duchovní poznání této postavy je zmiňováno v Bhagavat Puraně, Mahabharatě a i v pozdějších Upanišádách. Jiní se domnívají, že Navanath Sampradaja je odnoží Hatha Jógy.

Ať už je její původ jakýkoliv, učení Navanath Sampradaja se stalo během staletí spletitým labyrintem a v různých částech Indie získalo různé formy. Někteří guruové Sampradaji kladli důraz na bhakti, oddanost, jiní na džňánu, poznání, a další na jógu, sjednocení s nejzažším. Ve čtrnáctém století se objevuje postava výjimečného hathajogína Svatamarami Svámího, který, aby rozptýlil zmatky, vznikající z mnoha rozdílných náhledů sepsal slavnou Hathajógapradipiku.

Podle některých učených komentátorů, Guruové linie Nath zastávali názor, že celé stvoření pochází ze zvuku – nada, který má božskou podstatu, a ze světla- bindu, které má hmotnou podstatu. Tyto dva principy vyzařují z Nejvyšší skutečnosti, kterou je Šiva. Osvobození podle nich znamená, splynutí duše se Šivou skrze proces  laji – rozplynutí, neboli rozplynutí lidského ega, pocitu já.

Guruové tradice Nath však v instrukcích ke svým následovníkům jen zřídka používali metafyzické principy, které učenci objevili v učení této tradice. Ve skutečnosti je jejich přístup naprosto nemetafyzický, jednoduchý a přímý. Zatímco přístupem většiny sekt, je zpěv svatých chorálů, zbožných písní a uctívání bohů, tak učení Nath zdůrazňuje, že Nejvyšší skutečnost může být poznána jedině srdcem.

Nath Sampradaja se stala Navanth Sampradajou, když se kdysi v dávné době, následovníci rozhodli, že vyberou jako vzory devět prvních Guruů tradice. Ale ve jménech těchto devíti mistrů dnes nepanuje shoda. Nejvíce přijímaný je seznam těchto devíti mistrů:

1. Matsijendranath 2. Goraknath 3. Džalandharnath 4.Kantinath 5.Gahininath 6.Bhartrinath 7.Revananath 8. Charpatnath 9. Naganath

Gahininath a Revananath měli velké množství následovníků v jižní části Indie, kde se nachází stát Maharaštra odkud pochází i Šri Nisargadatta Mahardž. Revananath si údajně založil svoji vlastní odnož tradice a vybral si za hlavního žáka a následovníka Kadasiddhu. Později přišli Lingajangam Maharadž a Bhausahib Maharadž, kteří byli pověřeni správou ašrámu a rozšiřováním učení. Bhausahib Mahardž později založil Inchegeri Sampradaju, nový směr v tradici Samparadji. Mezi jeho žáky patřili Amburao Mahardž, Girimallešwar Maharadž, Siddharamešwar Mahardž a filosof Dr. R.D. Ranade. Šrí Nisargadatta Mahardž je přímým žákem a nástupcem Siddharamešwara Maharadže.

Zde je potřeba zdůraznit, že samotný Guru Inchegerské linie Navanth Sampradaji, Šrí Nisargadatta Mahardž, nepřikládal mnoho významu sektám, kultům a oficiálním směrům učení, včetně své vlastní tradice. Když jeden z návštěvníků na satsangu vyjádřil přání stát se následovníkem Navanath Sampradaji, tak mu odpověděl:

„Navanath Sampradaja je pouhá tradice, způsob výuky a praxe. Není znakem úrovně vědomí. Pokud přijmeš učitele Navanath Sampradaji jako svého Guru, tak jsi se stal následovníkem jeho Sampradaji..To kam náležíš závisí na tvém vlastním pocitu a přesvědčení. Nakonec tohle všechno je jen slovní a formální. Ve skutečnosti není ani nevědomost ani osvícení. Vše záleží na tom, za co se považuješ ty sám. Poznej sám sebe. Neexistuje nic, co by mohlo nahradit sebepoznání.“

Učení Nath Sampradaji nabízí hledajícím královskou cestu k osvobození, cestu, na které všechny čtyři směry bhakti, džňána, karma a dhjána vypadají jako jedna. Adinath Bhajrava, který byl údajně manifestací samotného Šivy, ve své hagiografii věnované Nathilgamritě, tvrdí, že stezka tradice Nath je nejlepší ze všech a vede přímo k osvobození.