Rozmluvy s Raméšem Balsekarem v Bombaji, 4.2.2008 (část 2.)

Přepis druhé části rozhovoru ze satsangu v Ramešově bytě v Bombaji ze dne 4.2.2008, překlad I.Wiesner

Omkar: Je tato energie Vědomí?

Ramesh: Ano, nazývej to Vědomí, nazývej to Energie, nazývej to Skutečnost, vlastně není potřeba to nazývat nijak, ale aniž všechno nějak nazveme, nemůžeme pokračovat s naším myšlením. Proto jsem se rozhodl, že to mohu nazvat Neosobním Vědomím nebo Prvotní Potenciální Energií. Pak mi bylo docela jasné, že samotná přirozenost, samotná přirozenost Skutečnosti, samotná přirozenost Potenciální Energie je aktivovat sebe sama někdy, jinak by to nebyla Skutečnost, ale mrtvá hmota. A nedovedl jsem si představit Skutečnost jako mrtvou hmotu.

Omkar: Takže by nebyla nespokojená?

Ramesh: Ne, ne, není zde nikdo, kdo by byl nespokojený tak jako tak.

Omkar: Nikdo, kdo by byl nespokojený.

Ramesh: Nikdo, kdo by byl nespokojený tak jako tak. Proto jsem došel k závěru, že toto Neprojevené, které se stalo Projeveným, je podle mého konceptu přirozeností Potenciální Energie, že je přirozeností Potenciální Energie sebe samu aktivovat, jinak by to nebyla Potenciální Energie.
Proto mi bylo docela jasné, že Potenciální Energie musí sama sebe aktivovat do projevené Duality a z tohoto důvodu máme Big Bang (Velký Třesk ) – mechanismus, Big Bang je mechanismus, kterým Potenciální Energie vybuchla do aktualizovaného Projevu.

Omkar: A jde to pořád dál a dál, bang, bang, bang.

Ramesh: Jestliže to jde dál a dál, kde je bang, bang, bang? Jestliže to jde dál a dál, navěky, ustavičně, pak není žádný bang, bang, bang.

Omkar: Bez důvodu?

Ramesh: Ale! Big Bang, jakkoliv mocná energie, dokonce nekonečná energie, musí někdy skončit a vyčerpat se. Možná po milionech a bilionech a trilionech let, nevím, ale někdy, protože Projev znamená prostor a čas, a prostor a čas musí skončit, když tento nesmírný výbuch energie skončí a vyčerpá se.
Proto, po milionech a milionech let Big Bang skončí a cokoliv zůstane, se vrátí do Potenciální Energie až do dalšího Třesku.
Takže toto je koncept neosobního odehrání se Projevu. Toto pro mě bylo přijatené.
Potom, v tomto projevu, jsou pouze dvě věci, aspoň pokud mne se týká. Organismus těla a mysli jako třírozměrný objekt a Ramesh. Objekt je zřejmě jedním z tisíců objektů, milionů objektů, ale kdo je potom Ramesh?
Tělo je součástí Projevu, ale protože Ramesh není objekt, nemůže být součástí Projevu. Takže, pokud Ramesh nemůže být součástí Projevu, musí být něčím spojeným s Neprojeveným Zdrojem. Neprojevenou Energií, Neprojeveným Vědomím, Neosobním Vědomím.
Proto jsem došel k závěru, že pokud přemýšlím o Zdroji jako o Prvotní Energii, mám odpověď pro Projev. Pro Rameshe musím přemýšlet o Zdroji jako o Neosobním Vědomí, Já jsem, Já jsem toto Já jsem. A to je Vědomí.
Takže jsem považoval Zdroj za Neosobní Vědomí. Pro fungování Projevu, které nazýváme denní život, muselo Neosobní Vědomí vytvořit miliony ztotožněných Vědomí, známých jako ega. Individuální entity s pocitem osobního konatelství, roboty, loutky, jakkoliv je nazýváš, kteří si myslí, že jsou konateli svých činů.
Proto Ramesh je jedno z těchto eg, které je Neosobním Vědomím ztotožněným s určitým objektem a jménem Ramesh jako oddělená entita s pocitem osobního konatelství.
Rozumíš, co tím myslím?

Omkar: Ano.

Ramesh: A je to toto ego, které si pouze myslí – já jsem tento organismus těla a mysli, já jsem oddělená entita, mám možnost udělat, co chci, jsem zodpovědný za své činy a ty, ten druhý jsi také zodpovědný za své činy.
A denní život znamená můj vztah s tím druhým, ať je ten druhý kdokoliv.
Jdu krok za krokem. Takže jsem řekl, co mě zajímá? Jako Rameshe mě zajímá pouze moje štěstí. A moje štěstí závisí na mém denním životě. Můj denní život znamená můj vztah s tím druhým, ať je ten druhý kdokoliv. Možná moji rodiče nebo manželka, nebo syn, nebo soused, nebo někdo spojený s mým povoláním nebo zaměstnáním, nebo úplný cizinec.
Proto denní život může znamenat pouze můj vztah s tím druhým. A účel mého života, jak vidím, je, že chci být stále šťastný. Jedna věc byla jasná. Nemohu být šťastný stále, protože denní život znamená někdy potěšení, někdy bolest.
Takže jsem se zeptal sám sebe – kdo kontroluje moje potěšení a bolest? Nejsou pod mojí kontrolou. Jinak bych neměl vůbec žádnou bolest. Měl bych nepřetržité potěšení. Ale fakt, že potěšení a bolest jdou společně, znamená, že střídání potěšení a bolesti je mimo mojí kontrolu.
Takže jsem si řekl, začněme s denním životem. Denní život znamená potěšení a bolest.
Takže začněme s denním životem. Co je denní život? Od samého začátku? A zjistil jsem, že denní život znamenal vždy to, že jsem čelil situaci, že jsem se zabýval situací, takhle jednoduché to je.
Před třemi tisíci lety se jeskynní muž ráno probudil, usoudil, že má hlad, rozhodl se jít ven a sehnat něco k jídlu. Když už se chystal vyjít, uviděl pantera číhajícího u ústí jeskyně. To je jeho situace. Takže se musí rozhodnout. Mám hlad, chci & &ale je zde panter, co udělám?
Moje situace je odlišná. Moje situace je – půjčka v bance je splatná do dnešního dne, musím někde sehnat nějaké peníze.
Situace se může lišit, ale základní esence denního života je stejná. V dané situaci, co mám udělat? A udělat to. Toto je základ denního života.
Proto jsem stanovil svůj první koncept.
Pro každou lidskou bytost, pro jeskynního muže před pěti tisíci lety, pro nás dnes, nebo pro člověka budoucnosti, ať je to kdokoliv, základ denního života je velmi jednoduchý – musí čelit situaci.
A čelit situaci, kdykoliv, před pěti tisíci lety, nebo o pět tisíc let později, může znamenat pouze to, že lidská bytost udělá cokoliv, co cítí, že má udělat, aby dostala to, co chce.
Proto, Omkare, jsem usoudil, že každá lidská bytost má rodné právo svobodné vůle, každá lidská bytost má rodné právo udělat cokoliv, co on nebo ona chce udělat v dané situaci, ty máš právo to udělat, já mám právo to udělat, mudrc a světec mají právo udělat to, co chtějí, a psychopat a zločinec a vrah také musí mít úplnou svobodnou vůli udělat cokoliv, co chtějí.
Takže jsem řekl, ať už hledám cokoliv, musím začít s nesporným základním konceptem, faktem života číslo jedna – každá lidská bytost musí mít a má úplnou svobodnou vůli. Fakt číslo dvě, zcela jasný, stejně zřejmý je, že od začátku času lidská bytost nikdy neměla žádnou kontrolu nad výsledkem svých činů.

Omkar: To by mohlo vypadat jako rozpor.

Ramesh: Ale toto je základní rozpor života. Ale život běží dál po tisíce let. Proto, proto Omkare, to nemůže být rozpor. Rozumíš, co tím myslím?

Omkar: Svobodná vůle a předurčenost.

Ramesh: A protože život běžel dál po tisíce let, pokud by to byl rozpor,… co je to rozpor? Nemohu sedět a stát v tu samou chvíli. O milion let později to bude rozpor. Ale život běžel dál po tisíce let.

Omkar: Hm…

Ramesh: Proto to nemůže být rozpor … mimochodem, víš, je zde malá, půvabná knížka – „Má lidská bytost svobodnou vůli?! a malými písmenky, na obalu, stojí – „odpověď vás překvapí!“
Odpověď je, že to není rozpor! Proto fakt života číslo jedna – Svobodná vůle je rodné právo každé lidské bytosti, protože bez svobodné vůle pro každou lidskou bytost, normální i nenormální, by k dennímu životu nemohlo dojít.
Fakt číslo dvě – Žádná lidská bytost neměla nikdy žádnou kontrolu nad výsledkem svých činů.

Omkar: Pro mysl je těžké se s tím vyrovnat.

Ramesh: Počkej chvíli. Proto jsem ti to usnadnil tím, že jsem vydal knížku a její cena není o moc vyšší než cena šálku kávy na západě.

Omkar: Mohu si to dovolit, ano.

Ramesh: Takže – fakt číslo jedna, mám svobodnou vůli. Fakt číslo dvě, nemám žádnou kontrolu nad tím, co se v životě stane.

Proto, není to rozpor, je to jednoduchost sama. Mám svobodnou vůli, ale je v praxi bezcenná. ( smích )

Omkar: Bylo dáno, že zde budu sedět, bylo to ve filmu ( života ).

Ramesh: Mám, jako lidská bytost vždy mám svobodnou vůli, ale od samého začátku, má svobodná vůle, kterou byl mimochodem Bůh nucen mě, jako lidské bytosti dát – Bůh je chytrý, dobře, chceš svobodnou vůli, ale nebudeš mít žádnou kontrolu nad výsledky svých činů. Vidíš?
Proto tento fakt není rozpor – Mám svobodnou vůli, ale je v praxi bezcenná.
Co se ve skutečnosti děje v praxi, co se ve skutečnosti děje v praxi je, že někdy dostanu to, co jsem chtěl, někdy nedostanu to, co jsem chtěl a někdy to, co dostanu, předčí očekávání, v mnoha případech k horšímu, někdy k lepšímu.
Mimochodem, jednou jsem dostal něco nad očekávání k lepšímu a bylo to něco, aspoň pokud vím, co jsem pouze já dostal od Boha. V mnoha případech k horšímu – někdo očekává, že projde u zkoušky a postoupí do dalšího ročníku a zjistí, že nejenže nedostal průměrnou známku, dokonce propadl! To, k čemu došlo, bylo k horšímu. Nad očekávání k horšímu.
V mém případě to, co jsem dostal, bylo velmi zajímavé. Udělal jsem svoje bakalářské zkoušky v Indii a odjel do Londýna, abych získal bakalářský obchodní titul, bakalář obchodu, a vstoupil na slavnou Londýnskou Školu Ekonomie.
A tak to šlo už několik let před mým vstupem, zaběhnutý postup byl takový, že studentům z Indie bylo dovoleno pokračovat ve studiu a přípravě na bakalářskou obchodní zkoušku, nemuseli čekat na meziobchodní zkoušku, ale protože v Bombayi nebyli školeni v účetnictví, během roku museli být školeni v účetnictví, dostavit se ke zkoušce a složit zkoušku z účetnictví.
Takže po úspěšném složení vstupní zkoušky obdržel student ,částečné osvobození, osvobození od meziobchodní zkoušky, částečné osvobození, protože mu umožnilo začít s přípravou na bakalářskou obchodní zkoušku, ale během roku musel složit zkoušku z účetnictví, standartní postup.
Dostavil jsem se tedy ke vstupní zkoušce a zadání bylo velmi obecné, aby se zjistila minimální znalost angličtiny, což naštěstí pro Indy nebyl problém a vaše obecné znalosti, které by vám umožnili být přijat za studenta Londýnské Školy Ekonomie. Otázky byly velmi obecné. Deset nebo dvanáct otázek, očekávalo se, že zodpovím pouze dvě nebo tři, mnoho možností.
Vybral jsem si dvě otázky a na konci zkoušky jsem byl opravdu spokojený, dokonce, i kdybych měl sám sebe ohodnotit, měl bych pocit, že jsem nemohl uspět lépe. Byl jsem opravdu šťastný.
A bylo mi tehdy devatenáct, ale přesto si pamatuji na větu, kde jsem řekl – Komunismus je velmi dobrý pro zemi, ale nemůže uspět, aniž by lidská přirozenost byla perfektní. Pamatuji si to, nevím, jak to ze mě vyšlo, stejně jako rozmluva, ke které dochází nyní, prostě se děje – že komunismus může být úspěšný, pouze pokud je perfektní lidská přirozenost. Lidská přirozenost není perfektní, proto komunismus nemůže uspět. To je jediná věc, kterou si pamatuji.
Něco na této větě muselo zapůsobit na některé ze zkoušejících, nebo na všechny zkoušející natolik, že výsledek byl & & řekli, že výsledek této předběžné vstupní zkoušky bude oznámen zítra, ale dnes, pokud chci znát výsledek, mohu jít za jedním profesorem, Plantem, pamatuji si jméno a on mi dá odpověď. Šel jsem za profesorem a řekl – ,,Profesore, mé jméno je Balsekar, zůčastnil jsem se této zkoušky a rád bych znal její výsledek. ,,Ach, ano, B, podle abecedy  R. S. Balsekar – „plné osvobození“. Řekl jsem – ,,Pane, získal jsem svůj bakalářský titul v Bombaji, neabsolvoval jsem ještě bakalářskou obchodní zkoušku. Podíval se znovu – ,,Plné osvobození!“ Neodvážil jsem se ho zeptat potřetí.
Vyšel jsem ven a řekl svým přátelům – ,,Dostal jsem ,plné osvobození“. „Blázníš? Během posledních třiceti let nikdo nemohl dostat ,úplné osvobození“ Další den bylo na tabuli – R. S. Balsekar – „úplné osvobození“.

To, co chci říci je, že jsem asi jediný obchodní absolvent na světě, který se nikdy neobjevil u zkoušky z účetnictví. Není to snad něco nad očekávání?
Takže platí pravidlo. Dostanu to, co chci, nedostanu to, co chci, anebo to, co dostanu, předčí očekávání. Ke které ze tří věcí dojde, nebylo nikdy pod ničí kontrolou. A co je esencí denního života? Uplatním svou svobodnou vůli, udělám, cokoliv chci, dojde k jedné ze tří věcí a společnost, ve které žiju, považuje to, k čemu došlo, jednu ze tří věcí, nad kterými nemám žádnou kontrolu, za můj čin!
Ne to, co jsem udělal, společnost nemůže vědět, co jsem udělal. Společnost posuzuje jednu z těch tří věcí, nad kterými jsem neměl žádnou kontrolu, jako můj čin, ohodnotí ho jako dobrý nebo špatný, odmění mě nebo potrestá, uznání od společnosti znamená potěšení, odsouzení od společnosti znamená bolest a to je náš denní život.
Máte svobodu udělat to, co chcete, ale nemůžete nikdy vědět, zda to, co chcete, ať už je váš úmysl jakýkoliv, vám přinese potěšení nebo bolest. A jestliže chcete žít v této společnosti, musíte to přijmout.
Takže není žádných pochyb. Má lidská bytost svobodnou vůli? Ano! Protože bez té by k životu nemohlo dojít.
Potom jsem se zeptal sám sebe. Mám alespoň uspokojení z toho, že vím, že alespoň teoreticky má moje svobodná vůle nějakou hodnotu? V praktickém životě, bezcenná. Má nějakou hodnotu alespoň teoreticky? Zeptal jsem se tedy sám sebe. Jaký je základ mé svobodné vůle? Chvíli to trvalo, ale odpověď byla úplně přijatelná.
Moje svobodná vůle je založená pouze na dvou faktorech, žádný třetí faktor. Geny v tomto lidském objektu a podmíněnost výchovou a prostředím této lidské osobnosti. Nemám žádnou kontrolu nad tím, jakým rodičům se narodím, proto nemám žádnou kontrolu nad geny v tomto lidském objektu a více a více výzkumů dokazuje, jak silným faktorem geny jsou. Nejen nad tím, co se stane tělu, ale dokonce nad tím, co se stalo, co se děje a co se stane mozku, jak se mozek rozhodne. Takže více a více výzkumů dokazuje, jak, jak významný tento faktor genů je.
Dalším faktorem je to, co nazývám podmíněností. Stejně tak, jako nemám kontrolu nad tím, že se narodím určitým rodičům a proto nemám kontrolu nad geny, stejně tak nemám kontrolu nad tím, že se narodím určitým rodičům v určitém zeměpisném prostředí, já v Indii, Omkar v Irsku a nad společenským postavením mých rodičů, vyšší třída, vyšší střední třída, nižší střední třída nebo nižší třída. Ve kterém prostředí přijímá tento organismus těla a mysli bombardování podmiňujícími informacemi ode dne jedna – doma, způsobem, kterým se moji rodiče a ostatní příbuzní chovají, ve společnosti, ve škole nebo na koleji v daném prostředí, ve škole nebo v chrámu – bombardování podmiňujícími informacemi. To je dobré, to je špatné, musíš dělat toto, nesmíš dělat toto, toto je společensky přijatelné, toto je společensky nepřijatelné a nejdůležitější, to je hřích a Bůh tě potrestá.
Takže, cokoliv jsem v každou chvíli dělal jako svou svobodnou vůli je založeno na dvou podmínkách, geny a podmíněnosti až do dnešního dne v tomto organismu těla a mysli a nad žádným z nich jsem neměl kontrolu – geny jsou víceméně stabilní, ale podmiňování informacemi se stále mění, cokoliv, co jste četli, slyšeli, zakusili, může změnit váš existující stav, upravit ho nebo dokonce transformovat, proto je také nazývám podmíněnosti až do dnešního dne, protože to, co se ve skutečnosti děje nyní, je čerstvé podmiňování informacemi, které může změnit nebo upravit váš existující stav, nebo jej dokonce transformovat.

Omkar: Ale ovlivní to skutečně Vědomí, které je stále zde?