Dítě neplodné ženy

Všechny otázky ve smyslu toho jestli je někdo nevědomý nebo osvícený, jestli je někdo vystaven osudu, nebo jestli má svobodnou vůli, vycházejí z naprosto mylné představy. Předpoklady, na kterých jsou tyto úvahy založené, jsou totiž chybné. Neexistuje totiž žádná entita, která by se dala nazvat jako „někdo“, pro kterou by některý z těchto stavů mohl platit, ať už fyzicky nebo metafyzicky.

Všechny otázky ve smyslu toho jestli je někdo nevědomý nebo osvícený, jestli je někdo vystaven osudu, nebo jestli má svobodnou vůli, vycházejí z naprosto mylné představy. Předpoklady, na kterých jsou tyto úvahy založené, jsou totiž chybné. Neexistuje totiž žádná entita, která by se dala nazvat jako „někdo“, pro kterou by některý z těchto stavů mohl platit, ať už fyzicky nebo metafyzicky.
Skutečnost je taková, že onen „někdo“ je pouhý psychosomatický aparát (tělo-mysl), který je naprosto neschopný zakoušet jakoukoliv nezávislost nebo autonomii. Tělesně-mentální objekt je pouhým jevem. Je pouze představa, že je podroben jedné ze dvou předpokládaných možností fungování projeveného vesmíru. A nezáleží na tom, jestli je proces fungování projeveného vesmíru vysvětlován na principech založených na teorii kauzality, a nebo na teorii pravděpodobnosti. Ať už je princip (zákonitost), která vysvětluje mechanismus fungování projevu jakákoliv, tak všechny takové principi jsou pouhými konceptuálními strukturami. A navíc všichni tzv.“někdo“ jsou pouhými jevy v nekonečnosti projevu a nikoliv oddělenými entitami. Žádný způsob objektivizace nemůže mít jakoukoliv vlastní podstatu. I moderní fyzika přijímá, že při experimentech je pozorovatel sám o sobě činitelem.
Pokud je podstata onoho „někoho“ jasně pochopena jako tělesně-psychická, tak potom všechny problémy budou najednou viděny jako problémy dítěte neplodné ženy, jak často říkal Nisargadatta Maharadž. Cokoliv si myslí, že je nesvobodné nebo že je osvobozené, nebo že podléhá osudu nebo, že má svobodnou vůli, tak je totožné s jevovým objektem, který vytváří zdání jako by podléhal určitým podmínkám. Takže onen „někdo“, který si myslí, že je svobodný, ať už jako osvícený nebo mající svobodnou vůli, je stejně tak spoutaný jako ten „někdo“, který si myslí, že je spoutaný.
Domnělý problém, domnělé jevové entity úplně zmizí, pokud je nahlédnuto, že noumenální aspekt kteréhokoliv „někoho“ je stejný jako, u kteréhokoliv jiného jevu. Jinak řečeno „někdo“ je noumenalitou samotnou. Jakýkoliv problém je pouze zdánlivý, protože ten kdo hledá řešení – ať už to v sobě zahrnuje spoutanost a osvobození nebo svobodnou vůli a předurčení – je pořád zdánlivým někým a žádný někdo nemůže nikdy najít svojí vlastní nepřítomnost. Proto Nisargadatta Maharadž tak často odpovídal otázkou: Kdo to chce vědět?!
Sebestředný jev, který se považuje za spoutaný nebo svobodný, podléhající osudu nebo mající svobodnou vůli, je totožný s jevovým objektem. A zdánlivě podléhá podmínkám, ke kterým se takové myšlení vztahuje. Sebestředný jev nemůže nalézt noumenon (kterým ve skutečnosti je) o nic víc než stín, který by zkoušel nalézt svojí vlastní podstatu. Nejdůležitější je pochopit, že použití vlastní vůle ve formě jakékoliv praxe je naprostou marností a popírá samotný účel takové praxe.

Přeloženo z originálu The Final Truth, Ramesh S. Balsekar, 1989 Advaita Press, překlad P.Štěpka